Vzpomínka na ples 2005

Ahoj pánové a dámy, lioni i přátelé!

Čas běží, je listopad, po plese už dávno, do plesu příštího až tak daleko zase ne a už mi zase přišel dokonalý harmonogram plesu 2006 od Mirka, proto Vám posílám malou vzpomínku na hezké chvíle a zároveň tímto již zcela neformální pozvání na tuto akci.

Tak máme za sebou další společenskou akci, největší vždy v roce, letos poprvé v prostředí jiném, lepším, honosnějším, novém.Tento názor však nemusí všichni sdílet. Ples se povedl, o tom není sporu, vždyť byl také organizačním ansáblem pod vedením Mirka Kotěšovce pečlivě a dlouho předem připravován.

Již v říjnu jsme věděli, kde budeme stát, jak dlouho a v kolik hodin, v prosinci již na které skobičce bude viset ten který obraz do aukce, v lednu jsem měl již přidělenou barvu košile, fuseklí a trenýrek. Jirka Husák věděl, jak má vyčlenit šatnu pro účinkující, jak moc pečovat o tanečnice (ne z Lučnice), kterou dámu smí políbit u vchodu při vítání a kterou až při plouživém tanci. Obsluhovatel doprovodné animace lion Potěšil již dopoledne prověřoval připravená CD, jejich obsah, aby nedošlo k omylu a nebylo puštěno nějaké mravnostně či politicky závadné. Nápad, myslím Jirky Husáka a Ládi Stacha, s celoplošnou projekcí, byl skvělý, neboť v případě tance s méně atraktivní tanečnicí se člověk nenudil. Jistou nevýhodu to asi také mělo, neboť při větším připoutání k protějšku a kontrole svalových hmot v oblasti pánve a hýždí se celý akt promítal celoplošně - na tom se vyžíval Honzík Harašta, coby hlavní rejža a kameraman, ale za drobný peníz, panáčka či doutníček (Honza fakt kouřil doutníky) pootočil kamerou jiným směrem.

Slavnostní projevy řady četných a vzácných hostů, přítomnost guvernéra, víceguvernérů i slavnostní fanfáry dávaly tušit galavečer. Našemu presidentovi Františkovi a manželce to stejně slušelo nejvíc a to nemluvím o Mirkově uniformě. Jídlo bylo chutné, teplé a nezávadné, tzv. mini raut před půlnocí byl rovněž nápadem geniálním, lákavé pokrmy z oblasti nesladké i sladké nedávaly možnost držet dietu a vedly k tomu, že se jeden (snad výjimečně jedna) přejedl a výstup zpět do sálu byl značně ztížen. Mirek Fučík a Pepa Jordák opět potvrdili standardní výkon, Pepa však si to neužil, nepřišel, po mrkvových chlebíčcích se snad nikdo nepídil.

Kultura byla úžasná, dětičky v taneční úvodní formaci roztomilé, vyspělé tanečnice v dalších vstupech pohledné, zvláště pak v části latinskoamerické.

Páni tanečníci kultivovaní a decentní, při pohledu na naše taneční vstupy asi otrávení. Imitátor M. Jacksona byl hodně podobný svému originálu, byť měl pevnější nos a nezajímal se o děti, ale o Láďu Stacha, který jej opatřil, pozval, oblékal, svlékal, doprovázel a neplatil, finance měl jako obvykle Zdeněk Kučera, ten to má vždycky těžké, nemůže se namazat, měl by manko, ne Mankovou, tu měl Ruda a taky se jí stále držel, ani u baru jsem ho neviděl.

Dražba, to je vždycky moc zajímavý, Láďa (to ď se ale mi blbě píše) Stach je profík, minul se povoláním, kladívkem mlátil rozvážně a částky šrouboval vzhůru závratně, 20 tisíc Euro za 3 obrázky je velmi slušná tržba. Naši autoři a dárci obrazů (ne orgánů - Jirka Linhart by bez něj nemohl udržovat vinnou a vodní rovnováhu těla a rodinnou pohodu) jako obvykle sklidili právem ocenění za své umění. Jsem utržen do obrázků Evy Kotěšovcové, ne do autorky, protože bych ani nemohl, Mirek je cvičen v boji na suchu i ve vzduchu, snad má doma i raketky, kterým dříve velel, o plese velel nám, a dobře, a taky s námi hraje. Obrázky jsou duši hladící svými teplými barvami, mám jich doma už několik a z aukce mi jej vyfouknul Tomáš Potěšil.

Pak již přišel čas tomboly, její příprava dá vždycky hodně práce i již sehranému týmu, pravidlem je čtvrtek večer před plesem u Míly. Ten má všechno dokonale připravené, vrchním baličem je Vojta (myslím baličem cen), a polepovačem Mirek Fučík, zapisovačem Honzík Harašta, žetonistou tentokrát krasopisně píšící Mirek Kotěšovec, no a my ostatní (Luboš, Zdeněk, Martin, já) jim pomáháme. Skončíme pozdě večer a máme najednou 300 cen (ač několik Lionů nic nedodalo). V sobotu v den plesu - dopoledne je čas přípravy sálu, tady řádí šéf - vstupenkář Pavel Šimák. Ten má nákres a vizi, my mu ji vždy zcela převoráme, ze čtyřek jsou sedmičky, z osmiček 2 pětky atd., letos jsme sál předělávali několikrát. Nejprve by neviděli ti co měli záda k parketu, ti pak viděli, ale zase neviděli ti,co původně viděli, nakonec viděli všichni a bylo na co koukat. Dámám všem to moc slušelo, příjemné parfémy plné feromonů vábily pány v tmavých oblecích, smokingách, kouřily se cigárety, doutníky, viržína, na plese jsem nic jiného kouřit neviděl. Pilo se vše co teklo, sponzorské pivo od Jirky Husáka teklo nějak rychle, protože brzy došlo, ale po kvalitní a dobré večeři ani nebylo divu.Tančilo se na všechny způsoby a když jsme byli v nejlepším, tak hudba skončila a nám se domu nechtělo a tak se ještě sedělo, popíjelo, diskutovalo u baru a loučilo, objímalo, pusinkovalo a k ránu šlo do hajan.

Co na závěr: Už plánujeme další ples, ve stejném hotelu, s jinou muzikou, stejnými partnerkami, doufám, že se stejně početnou partou táborských Lionů a jejich přátel. Termín už máme a dokonce zamluvený. Tleskám dodatečně a ve stoje za skvělou organizaci, aranžmá, atmosféru, projekci, fotky, kameru, jídlo, pití, partu a přátelství.

Ahoj Honza Vilímek