Návštěva LC Wiesmoor ve Zwickau 23.-26. dubna 2009
Přijali jsme rádi pozvání lionských přátel z Wiesmooru na jejich výlet do Zwickau. Původní naše sestava byla na poslední chvíli redukována o rodinu Haraštovu, Anička přišla o hlas, nejspíše jí Honza příliš rozčílil. Tak jsme společně s Bendovými vyrazili ve čtvrtek odpoledne kolem 16 hodiny z Tábora na cestu, byla pohodová, před Plzní Olinka Bendů zjistila, že zapomněla v tom chvatu vyzvednout vnučku ze školky, telefonicky se vše zvládlo, cestovali jsme přes Cheb a kolem 20.30 obě auta dorazila do malebného hotýlku v blízkosti Zwickau, uprostřed krásné přírody. Wiesmoorští společně se 4 hosty z holandského klubu byli již po večeři, nás teprve čekala, předkrm, losos, palačinky, dobré pivo, kvalitní víno a hlavně přátelská atmosféra našich hostitelů, srdečná, předali jsme dárky a poseděli, popili a dobře pak spali, zatímco Kroupovi asi kolem čtvrté v pátek ráno vyráželi z Tábora za námi.
Páteční program začal po výborné bufetové snídani odjezdem do Drážďan, tak luxusním autobusem jsem ještě nejel, vzpomněl jsem si na jejich návštěvu na Javorové Skále a autobus, kterým jsme je dopravovali do Krumlova. Společným znakem obou autobusů byl asi jen volant. Autokar pro 50 cestujících, Wiesmoorští jen jej doplnili o basy kvalitního bílého a červeného vína, minerálky, krabice čokoládiček, bonbonů, nakrájené salámy, sýry a průvodce, který po oba dny nás seznamoval se vším možným, co bylo vidět. A tak jsme neměli ani hlad ani žízeň a naopak dobrou náladu.
V 10 hodin nás čekal v Drážďanech zážitek, jednak Luboš Kroupa s manželkou a pak návštěva celoskleněné manufaktury na výrobu luxusních WW s názvem der Phaeton. Celá obrovská budova je zasazena do přírody, obklopena vodou a zelení, plně klimatizována s úžasnou akustikou a je současně využívána i jako koncertní sál, těžko popisovat, je třeba to vidět, celá výroba je plně řízena počítačem, je zde prováděna jen montáž vozů na individuální přání zákazníků, kteří mají možnost si vybrat do svého auta cokoliv je napadne. Montáž probíhá na pomalu se pohybujících pásech, ke kterým pravidelně přijíždí podvozkové roboty na dálku ovládané a přivážející různě veliké skříně s potřebnými díly již v přesném barevném provedení odpovídající zakázce, pro mne nepochopitelná organizace, dělníci, skoro vesměs mladí lidé, pracují v bílých uniformách, bílých rukavicích, nikde není skvrna oleje, hluk a diváci, kteří jsou ve skupinkách prováděny přísně střeženými prostory průvodci v černých šatech, vše sledují za prosklenými stěnami s otevřenými ústy, které ještě více otevřou, když jsou přivedeni do prostoru, kde jsou vystaveny již hotové automobily, do kterých si mohou sednout a detailně si je prohlédnout. Celá čelist však spadne při pohledu na ceny vozů a ty byly uvedeny jen u těch "méně " luxusních. No prostě zážitek, až nebude mít co dělat, tak vřele doporučuji tam zajet, cenu vstupenky nevím, to za nás zaplatili přátelé. Mám brožůru a vezmu ji na klub, těžko se to vypráví.
Odpoledne nás čekala individuální prohlídka Drážďan a navečer sraz u opery a její prohlídka. Obrovské prostory až skoro přezdobené zlatem, dřevěnými (či imitacemi dřeva) obklady, hlediště asi pro 1000 diváků s klimatizací v každém opěradle sedadla. Pak již cesta domů opět s vínem, občerstvením a občasným klimbnutím. Večer tradičně bohatá večeře s několika chody nejen jídla, ale i pití, ve 22 hodin restauraci opouštějí manželky a pánové se přesunují do baru, kde se řeší závažné problémy všeho druhu, ráno z nich trochu bolí hlava.
Sobota je pak věnována výletu do Krušných hor a Karlových Varů. Dění v autobuse nebudu opakovat, je totožné jako v den minulý. Zastávka v malé truhlářské dílničce, kde se vyrábí snad všechny druhy zvířat v různých velikostech, stejně tak i různé kolotoče svítící i nesvítící, točící se i stojící, figurky všech možných profesí a krojů, vše si možno ošahat, potěšit se s tím, nikde nejsou kamery a výstupní pískající brány, výklad příjemných majitelů, pak pozvání do další části objektu, kde všem dají ochutnat různých šňapsů různé síly a účinnosti na jednotlivé orgány, k doktorům prý mají daleko v horách a tak se léčí sami, myslím že rozhodně lépe než my s tzv. doplňky stravy. No a pak si každý koupí nějaký ten lék a nějakou dřevěnou věc a všichni jsou spokojeni a jede se dál.
Zbytky sněhu na vrcholku Krušných hor s krásnými vyhlídkami do okolí, které ale končí příjezdem do Jáchymova, tam přijde šok, který se těžko vysvětluje, musím říci, že jsme se všichni styděli, průvodce to i velmi stručně zhodnotil -obrázek si udělejte každý sám. A tak až zase "nebudete mít co dělat" a budete chtít něco zažít, tak doporučuji výlet do Jáchymova. Zážitky pokračovaly i nadále, protože nás autobus vysadil na autobusovém nádraží v Karlových Varech a odtud jsme houfem přecházeli do srdce Varů. Všude špína, papíry, vajgly, sprejerské orgie, oprýskané budovy, pošlapané záhony. Centrum Varů, tedy kolonáda je již honosnější, všude předražené butiky, herny, kavárničky s dosti vysokými cenami, je dobře si zopakovat ruštinu, neboť nápisy jsou většinou nejprve rusky, obsluha kavárniček vázla, takže se řada našich přátel ani nedočkala občerstvení, všude voní lázeňské oplatky, které jsme pro všechny koupili jako vzpomínku na Vary, jsem přesvědčen, že už tam nepojedou a já taky ne.
Poslední večer se odlišoval od ostatních jen tím, že místo večeře o několika chodech byl připraven překrásný raut s řadou uměleckých výtvorů z různých potravinářských surovin, které byly upraveny do tepla i studena. Ale všechny chutnaly výborně. Opět nechybělo pití již známého druhu, tentokrát ještě obohaceno o přípitek šampaňského, protože tento večer oslavovali manželé Bérensovi 40. výročí svatby a tak jsme pohotově zaskočili do recepce a taky koupili jen takovou malou pozornost a popřáli, očividně je to potěšilo. No pak zase manželky odešly a pánové se opět odebrali k diskusím do baru. My už jsme tolik diskutovat nemohli, protože ráno nás čekala cesta domů za volanty.
V neděli po snídani jsme se rozloučili, poděkovali a slíbili, že se zase někdy sejdeme v Čechách, ale rozhodně ne v Jáchymově či Varech, ale budeme muset hodně přemýšlet, kde.
Na závěr malá rekapitulace:
1/ Nelituji, že jsem se rozhodl pro tuto variantu ze všech ostatních tohoto víkendu.
2/ Bendovi a Kroupovi jsou výborní přátelé a společníci, taky dobře mluví německy.
3/ Informace pro informaci: ubytování pro 1 osobu na 3 noci stálo 120 euro, tedy pro pár 240 euro včetně všeho jídla ráno a večer. Nápoje jsme si platili, jen první večer ne. Vstupné do manufaktury a opery bylo za nás zaplaceno.
4/ Cesta tam a zpět celkem asi 650 km. Trabanta jsem nepotkal a ani neviděl.
5/ Hotýlek vkusně vybaven, má 2 majitele, jedním z nich je současný president klubu, oba majitelé jsou z Wiesmooru, hotel byl původně ubytovnou pro zaměstnance továrny na trabanty, pak přestavěn novými majiteli, personál ochotný, poslední večer jeden z lionů osobně všem poděkoval a předal finanční dar, jeho hodnotu neznám, ale byl pravděpodobně jeho osobním poděkováním.
6/ Myslím, že péče z naší strany o Wiesmoráky při jejich již 5 návštěvách v Táboře byla stejně kvalitní jako jejich o nás.
7/ Poděkování písemné zajištěno.
Za nás všechny pro zájemce o náš výlet zapsal Honza Vilímek